Milan Mazúr
ŠELEST
8. 10. – 8. 11. 2026
Název výstavy Šelest odkazuje k tichému, téměř nepostřehnutelnému zvuku, který doprovází pohyb, dotek či pouhou přítomnost něčeho, co lze spíš tušit než jasně vnímat. Šelest jako zvuk na hranici slyšitelnosti se v projektu stává metaforou paměti, jež nepromlouvá nahlas a přímo, ale ozývá se jen v náznacích a útržcích. Hlavním vizuálním prvkem výstavy je červená barva, která protíná jednotlivá díla jako stopa nebo jizva – viditelný, intenzivní protiklad k tichému šelestu, znak toho, co v paměti přetrvává i tam, kde slova a zvuky selhávají. Ústřední postavou a zároveň hlavním vypravěčem výstavy je vlk – figura, kterou dějiny opakovaně přetvářely, démonizovaly a zneužívaly: jako nástroj propagandy, jako součást mytických a mystických představ i jako aktér konkrétních historických událostí spojených s jeho pronásledováním a vyhlazováním. Vlk zde nevystupuje jako přírodovědný motiv, ale jako symbolická postava na pomezí strachu a fascinace, jejíž hlas prostupuje fragmentárním vyprávěním celé výstavy.
Autor v projektu pracuje na pomezí žánrů a propojuje dokumentární, výzkumný a fikční přístup. Prostřednictvím research-based praxe zkoumá, co znamená krajina, paměť nebo chybějící, nezaznamenané události – a jak se dají tyto mezery alespoň částečně rekonstruovat. Výstava je postavena na videu jako svém hlavním médiu – na souboru fragmentů pohyblivého obrazu, které vedle sebe kladou archivní materiál, terénní záznam a AI generované sekvence. Terénní natáčení autora vedlo na místa spojená se zápisem paměti – zahrabaná, opuštěná a pozapomenutá místa – i k paměti samotných lidí, k jejich vzpomínkám a vyprávění, které se stávají další, ústní vrstvou zkoumaného archivu. Fragmentárnost videí odmítá jednotný, uzavřený narativ a místo toho pracuje s útržky, opakováním a mezerami mezi jednotlivými záznamy. AI zde nevytváří ilustraci, ale samostatné fiktivní sekvence videí, které zpřítomňují skryté, nezaznamenané události minulosti – obraz tak vstupuje do prostoru mezi dokumentem a tím, co zůstalo nezobrazené.
Výstava zároveň funguje jako environmentální, prostorová instalace, jejíž vizualita je záměrně konzistentní s jazykem samotných videí – expozice tak není pouze místem promítání, ale rozšířením obrazového světa videí do fyzického prostoru.
Milan Mazúr (1989) je vizuální umělec, který se ve své tvorbě věnuje experimentálnímu filmu, videoartu, novým médiím a interdisciplinárním uměleckým projektům. Studoval na UMPRUM v Praze v ateliéru Jiřího Davida a doktorát získal na AVU v Praze pod vedením Tomáše Svobody. V současnosti vede Ateliér multimédií na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, kde se zaměřuje na nové podoby audiovizuálního vyjádření a mezioborové přesahy současného umění. Žije a tvoří v Praze. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Galerie Jána Koniarka v Trnavě a Galerie Klenová v Klatovech. V roce 2019 se stal finalistou Ceny Oskára Čepana. Důležitou součástí jeho tvorby je také výzkumná činnost, v níž se zabývá globálními tématy a propojením umělecké praxe s teorií. Je autorem knihy Ján (2021), která otevírá osobní i společenské otázky spojené s pamětí, identitou a vnímáním času. Text na pomezí monologu a dialogu sleduje příběh autorova pradědečka v širších historických souvislostech a rozvíjí filozofickou úvahu o nepřetržitém prolínání minulosti s přítomností.
vernisáž výstavy: 7.10.2026 v 17:00
Galerie města Plzně || nám. Republiky 40, Plzeň || Otevírací doba: pondělí / ZAVŘENO || úterý – neděle / 10:00 – 12:00 a 12:30 – 18:00
