Jan Stolín – Depozice
16. 9. – 13. 11. 2022
kurátor výstavy Karel Srp
záštitu nad výstavou převezme náměstkyně primátora města Plzně Eliška Bartáková
Jan Stolín pojal ve své poslední práci, pojmenované Depozice, veškeré místnosti galerie jako souhrnný prostor, pro nějž připravil ojedinělý projekt, jehož části na sebe navazují, doplňují se, vstupují do vzájemných zjevných či skrytých odkazů. Vytvořil pět samostatných zásahů, ve kterých rozvinul svoji zkušenost se základními výrazovými prostředky, s tvarem, barvou, plochou, světlem a zvukem, stejně jako s objektem, panelem, kresbou, projektorem. V celé instalaci, navržené přímo pro Galerii města Plzně, vyšel ze svého dlouhodobého přístupu, vyznačujícího se vstřícností k danému prostředí, splývajícího a harmonizujícího s ním, shledávajícího podněty v něm samém, jak to odpovídá názvu Depozice (jeden z hlavních významů slova je nanesení materiálu na podložku). Divák při procházení jednotlivými místnostmi vnímá přechody od krajního, plošného nanášení barvy jako celistvého monochromního barevného pole na bílém podkladě, příznačného pro práce ve vstupním prostoru, až po proměňující se světelné barevné oblasti, uskutečněné projekcí, v posledních místnostech. Ocitá se mezi co nejtenčeji nanesenou fyzickou vrstvou zvoleného materiálu až po jeho úplné vyloučení. Mezi těmito krajními stavy, jedním dosaženém syrovou barvou, určenou k omítání stěn, a druhým, vyjádřeným jen světelným zářením, se nacházejí dvě místnosti, ve kterých dostaly slovo opačné, vzájemně provázané oblasti autorova zájmu: jednak těžké, monumentální architektonické objekty hranolů, zabývajících se základním členěním tvaru, nadnášené křehkými, vylehčenými sokly, jednak prázdný panel, zakrývající okno, náležející k vybavení galerie, za nímž jsou položené na zemi projektory, vrhající na protější panely modrou a červenou barvu; jejich záření propojuje napříč průchozí místnost, doplněnou ještě o interaktivní zapojení zvuku, spouštěného kroky diváka. Na stěnách panelů není nic zavěšeného, jsou ponechány zcela čisté, staly se prostředníky světelně akustického dění. V těchto na sebe navazujících místnostech rozvinul Stolín svoji představu co nejmenšího možného průniku do galerie jak pokud jde o trojrozměrné objekty, připomínající až určitou rozvahu o roli soklu jako samostatného tvaru, tak o panely, jež patřily přímo k jejímu vybavení.
Vstupy, jimiž Jan Stolín sjednotil Galerii města Plzně, vycházejí z asubjektivního pojetí osvojených výrazových prostředků, zdůrazňujících obecné vlastnosti a potlačujících proměnlivé, prchavé duševní nálady. Jsou odosobněnými událostmi, nadreálnými stavy. Díky tomuto zřetelnému oproštění vyzdvihl autor vlastnosti, náležející výrazu samému, očistil jej, zbavil všech přebytečných alegorických či symbolických hodnot. Zůstal co nejvěcnější, ztlumil jakýkoli rukopis či osobní zákrok. Veškerý účinek nechal na jevech samých. Nosným se mu stal bezprostřední, přímý a jednoznačný zrakový či sluchový vjem, do nějž nevstupují žádné přidružené vlastnosti: barva je přítomná jen jako pokud možno co nejtenčeji nanesená hmota, světlo pouze jako představa, vyvolaná promítáním, nikoli jako vlastnost stěny, již překrývá a vyplňuje. Stolín se ocitá na úzké hraně splynutí vjemu a výrazu, ke kterému dochází ještě před vstupem významu a znaku. Zdrojem se mu stalo presémantické pole vědomí, štěpící smysl a představu. Protikladné polohy se u něj křížily: skutečné se měnilo v přízračné a naopak.
Jan Stolín přistoupil k členitému, místy až rozdrobenému prostředí galerie jako k jednolitému celku, který protnul postupným přechodem od hmoty ke světlu, jenž vyústil i v jeho souboru posledních pastelů zavěšených v mázhauzu, podníceného částečně tvarem krystalu. Prostor vyjadřují plochou, obdobně jako monochromní malby ve vstupní místnosti. Jejich sytá barevnost, vymezující se přesnou či někdy rozechvělou hranou vůči pozadí, připomíná, že součástí Stolínova přístupu zůstávají i emoce, jež v projektu Depozice působí jeho přídatná hodnota.
15. 9. 2022 v 17:00 – vernisáž výstavy
DOPROVODNÝ PROGRAM PROJEKTU:
24. – 25. 9. 2022 – Víkend otevřených ateliérů „Plzeň tvořivá“, vstup zdarma
24. 9. 2022 v 16:00– komentovaná prohlídka k výstavě
25. 9. 2022 v 16:00 – komentovaná prohlídka k výstavě
2. 10. 2022 v 13:00-17:00 – workshop pro veřejnost, volná neděle, vstup zdarma
28. 10. 2022 – Oslavy vzniku republiky, vstup zdarma
6. 11. 2022 v 13:00-17:00 – workshop pro veřejnost, volná neděle, vstup zdarma
Lukáš Dostálek | Jan Rouha – Když a nebo
16. 9. – 13. 11. 2022
Zlomy zdvojeného
Pěti pracemi se ve sklepních prostorách plzeňské městské galerie představují Lukáš Dostálek a Jan Rouha, kteří vytvořili jeden společný projekt a dva samostatné. Jejich realizace se zabývají krajními možnostmi rozvinutí digitálního obrazu jak pokud jde o uplatnění elementárních geometrických forem, jež si vzal Dostálek za východisko, tak způsobu vstupu diváka do předem připraveného projektu, jimiž se zabýval Rouha. Přístupy obou autorů jsou natolik rozdílné, že se vzájemně doplňují. Ukazují hranice výrazových dosahů nových technologií, jejichž protnutí lze shledat na společném díle Pozastavení, jež lze vzít za východisko výstavy, zabývající se časovým posunem sejmutého záznamu přicházejícího diváka a jeho zpožděné projekce, jež ustavuje časovou kapsli, v níž minulé dostává podobu budoucího. Návštěvník výstavy ztrácí svou identitu, se kterou je následně konfrontován při zpětném setkání s vlastním obrazem. Je účastníkem hry, polarizující se do protikladných podob.
Projekty Lukáše Dostálka jsou určené ke zrakovému a sluchovému vnímání (Transformace kruhu, Plynutí). Pohled ulpívá na složitých křivkách a mnohoúhelníkách, aniž by si poznal, že autorovým zdrojem byly jednoduché geometrické obrazce, které jsou rozštěpeny do takových poloh, že se jejich původní podoba ztrácí, a nejen to: přestože se obraz neustále vyvíjí a proměňuje, nenastává zpětné splynutí rozpojeného kruhu a mnohoúhelníku, projekt se nevrací ke svému východisku, ale neustále se přeměňuje jako by probíhal po otevřené spirále, konec nesplývá se začátkem, ale vytváří přeryvy, zlomy, jejichž nestálost a nenávratnost poukazuje ke ztrátě totožnosti. Dostálek osvobozuje energii uvnitř geometrických obrazců, uvolňuje ji, mění ji v dění, jehož tvářnost dospívá až existenciálním polohám.
Představil-li se Dostálek projekty, odbývajícími se uvnitř digitálního obrazu, zapojil Jan Rouha do svých prací (Dialog; Mezi dvěma body) diváka způsobem, který jej nechává vstoupit do daného pole, jednak slovního, používajícího textové znění rozhlasového projevu Jana Wericha o svobodě z roku 1968, tak, že s ním lze až vést pomyslný dialog a zúčastnit se jeho průběhu, jednak lineárního, využívajícího možností Bézierovy křivky, jíž lze nejrůznějšími zásahy přetvořit do podoby, ve které ztrácí svůj původní vizuální ráz, avšak stále zůstává sama sebou. Pierre Bézier, který křivku prosadil, když se zabýval vylepšováním karosérie Renaultu, definoval křivku, nabízejí bezpočet tvarových možností, z nichž krajní může dostat podobu úsečky. Na základě průniku do Rouhova pružného sémantického a vizuálního pole, získal divák možnost osobního uchopení vlastního zásahu tím, že jej přetvoří a navíc si jeho výsledek může doma vytisknout, jelikož se okamžitě objeví na webové stránce projektu (odkaz zde).
U Dostálka a Rouhy je tak přítomen digitální obraz v jeho hmatatelné blízkosti, kdy si jej divák sám přehodnocuje, i v nezměřitelné dálce, kdy probíhá mimo nás v souběžném světě. Střet reality a iluze tak dosahuje vyhraněné podoby, do níž návštěvníka uvádí Pozastavení: jsoucí se vynořuje z nejsoucího a zase v něm mizí.
Galerie města Plzně o.p.s.,
nám. Republiky 40, 301 00 Plzeň
tel.: +420 602 667 523
e-mail: info(@)galerie-plzen.cz
Otevírací doba:
pondělí / ZAVŘENO
úterý – neděle /
10:00 – 12:00 a 12:30 – 18:00
