DESÍTKA NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH ŽIJÍCÍCH AUTORŮ KARLOVARSKA
22. 5. – 29. 6. 2007
Karlovy Vary jsou lázeňským městem s řadou specifik, významnou roli v uměleckém životě zde sehrála Galerie umění, kolem níž se formovala generace umělců vstupujících na výtvarnou scénu v osmdesátých letech. Dalším důležitým faktorem bylo místní umělecké školství, reprezentované Střední průmyslovou školou keramickou, zaměřenou zejména na zpracování porcelánu, který se stal celoživotním osudem Ladislava Švarce (1933) a Milana Neuberta (1942).
L. Švarc se věnuje porcelánovým objektům, plastikám, kachlům, reliéfům, v nichž preferuje sochařské postupy. V bílých nebo černých plastikách dospěl k minimalistickému obloukovitému tvaru s určitými zásahy. V posledním dvacetiletí preferuje geometrické řešení dekoru, v současnosti se věnuje digitálním tiskům v geometrickém pojetí. M. Neubert inklinuje k figurativní porcelánové plastice, jeho věže, oblouky, klenby a stély odkazují k českému kubismu či art-deco, důležitou roli v nich hraje sytá barva drobných dekorativních polí, která kontrastuje s bílou glazurou porcelánu. Na rozdíl od striktní geometrie L. Švarce mu není cizí hravost a intelektuální humor. Také pro Pavla Knapka (1951) je porcelán důležitým výrazovým prostředkem. Jeho přístup je více konceptuální, od tradičního pojetí porcelánové a sochařské práce dospěl k originálním geometrizujícím reliéfním útvarům s podstatnou rolí světla a jeho proměn, které navozují účin klasické renesanční perspektivy, zároveň však tuto iluzi popírají optickými klamy. P. Knapek spojuje výchozí keramické prvky s dalším neobvyklým materiálem, zejm. jde o sérii plastik z pryže, ve kterých dává vyniknout kontrastu nesourodých materiálů, měkké a tvrdé formě, stabilitě a elastičnosti, lesklému a matnému povrchu.
P. Knapek, má společný ateliér v jednom domě v Ostrově nad Ohří s Bořivojem Hořínkem (1948) a Františkem Stekerem (1949). Jejich tvorbu spojuje princip negace lineární perspektivy. B. Hořínek vytvořil na toto téma sérii fotografií, které dokumentují akce v krajině (Pokus o překonání iluze perspektivy), v nichž využívá přírodních i umělých materiálů a jejich sestav v geometrických útvarech. Hořínek se kromě land-artových akcí věnuje i digitální fotografii – záznamům pohybu barevných světel, ohňových akcí apod. Doménou F. Stekera je kresba a instalace, zajímají ho statické elementární vztahy geometrických forem v ploše i prostoru s důrazem na odlišnosti použitých materiálů. V prostorových instalacích se tyto kompozice mohou proměňovat až k žádoucímu bodu zrušení perspektivy zastavením diváka na „správném“ bodě.
Výjimečnou osobností Karlovarska je kreslíř Jiří Jun (1942) žijící v Chodově. Náročný kresebný postup a duchovní obsah jeho děl přesahuje rámec regionu. Prostřednictvím perokresby převádí Jun na papír v rozestřených vibracích více či méně abstraktní motivy, jejichž původ je obestřen tajemstvím. Tvorbou na pomezí obrazu a kresby se od sklonku 90. let profiluje Lenka Březinová (1956) ze Sokolova. Svůj výraz našla v lyrických obrazech – kresbách s jemnou monochromní barevností. Jiný Chodov (u Bečova) je bydlištěm sochaře Ivana Tlustého (1955), který si do zapadlého kouta přinesl průpravu ze soukromých studií u Magdaleny Jetelové na Akademii výtvarného umění v Mnichově u profesora E. Paolozziho. Jeho monumentální dřevěné plastiky ve volné přírodě či architektonickém prostoru jsou jakési prostorové kresby vycházející z figurální inspirace. Expresivní výrazová nadsázka a zkratka tvoří základ malířské, kreslířské a grafické tvorby Václava Balšána (1950). Z Karlových Varů je také Jan Samec (1955), který spojil smysl pro dekorativní pojetí plochy s barevnou a tvarovou kultivovaností a postupně přešel od přírodních archetypů k abstraktním strukturálním malbám využívajícím nepravidelnou „geometrii od ruky“.
Hlavním měřítkem výběru autorů (ten nezahrnuje tvorbu již zesnulých umělců, emigrantů a autory fotografické a užité tvorby) bylo kritérium současnosti a hledisko kvality. Výstava je subjektivním pohled kurátora Václava Maliny na karlovarskou výtvarnou scénu odjinud, s vědomím, že Karlovy Vary a jejich okolí jsou nepochybně dějištěm i dalších pozoruhodných Vary(i)ací.