Aleš Brázdil
STANISLAV LUKAVSKÝ A FRANTIŠEK BOŘÍK
U Nového divadla
Stanislav se narodil v Praze a do Plzně se přestěhoval s rodiči v roce 1949. Důvodem přestěhování bylo služební zařazení otce, který byl z Prahy do Plzně přeložen. Plzeň považuje za svůj domov, a i když během života pobýval delší dobu mimo Plzeň, vždy se sem rád vracel. V současné době by si těžko zvykal někde jinde.
Stanislav je dnes již v důchodu. V Plzni ukončil základní školu, vyučil se ve Škodovce, vystudoval strojní průmyslovku. Pouze Právnickou fakultu UK vystudoval v Praze. Během jeho aktivního pracovního života pracoval ve Škodovce a pak na Krajském státním zastupitelství v Plzni. Pokud se nestane něco nepředvídaného, bude v Plzni bydlet až do konce života.
„Po ukončení základní školy jsem se začal učit v o. p. Škoda. V průběhu učení jsem se začal aktivně zabývat turistikou (vedoucí družiny, orientační závody, později zápočtové cesty). Nejprve v TJ Výchova učňů o. p. Škoda a později v TJ Lokomotiva Plzeň, kde působím do současné doby, nyní jako předseda Odboru turistiky. Mimo Jižní Ameriky jsem byl ve všech ostatních světadílech.“
Co máte na Plzni rád, a co Vám tu naopak chybí?
Co jiného mít rád v Plzni, nežli Plzeňský Prazdroj. Naopak mě chybí více klidu ve městě. I když byl značným finančním nákladem vybudován obchvat Plzně, kamiony stále jezdí přes město. Dále pak oživení středu města, kde, když se v 18.00 zavřou obchody, je Plzeň jako po vymření.
Co je pro Vás synonymem pro „Plzeň“?
Pro mě „Plzeň“ znamená Škodovka a Plzeňský Prazdroj.
Jaké je Vaše přání do budoucna? Kde byste se nejraději viděl za pět či deset let?
Přáním do budoucna je být zdravotně v pořádku, pozorovat, jak se Plzeň mění k lepšímu a dle svých sil k tomu přispět.
Výtěžek z dobročinné dražby obrazu by Stanislav rád věnoval Hospicu sv. Lazara ve Sladkovského ulici v Plzni.
Franta vystřídal od narození několik plzeňských čtvrtí: Košutku, Bory, Petrohrad i centrum. Jak sám říká: „Hezky se tu žije.“ Proto prožívá svůj letošní odchod z města s těžkým srdcem. Po domově se mu bude stýskat.
Franta je hudebník. Většina jeho práce se odehrává buď v Praze, nebo v dodávce cestou na koncert. To je ostatně i důvod, proč své rodné město bude opouštět. Zároveň je členem Svazu Českých Komínářů, organizace, která dokumentuje české industriální dědictví s důrazem na tovární komíny. Ve volném čase tedy většinou někam leze. K jeho oblíbeným místům v Plzni patří zoologická zahrada, podnik Jekyll & Hyde, restaurace Slunečnice, bývalá Klotzova cihelna či Škodovka.
„Za měsíc se stěhuju do Prahy, pročež jsem se naučil vnímat Plzeň jako přechodné místo k životu. Snad je to i věkem, ale představa nějakého jednoho místa, na kterém bych chtěl dožít, mi často na mysli nevyvstává, a i když mám Plzeň rád, necítím se k ní být přivázán nepřetrhnutelným lanem. Vždy se do ní ale budu rád vracet.“
Co máte na Plzni rád, a co Vám tu naopak chybí?
Plzeň je sympaticky malá, na většinu míst se dostanete pěšky. Navíc se tu často docela daří skloubit všelijaká hezká místa, historický budovy a zeleň s nějakým průmyslem, který je dozajista důležitou částí Plzně. Pokud mi tu něco chybí, tak je to nedostatek obchodů s kvalitními potravinami a absence dobrejch restaurací.
Co je pro Vás synonymem pro „Plzeň“?
Slovo domov je myslím tím, co mě napadne jako první, když se řekne Plzeň.
Jaké je Vaše přání do budoucna? Kde byste se nejraději viděl za pět či deset let?
Moje nejoblíbenější otázka ze všech pracovních pohovorů! Mé přání do budoucna je, aby každý měl právo na neomezené množství čokolády zadarmo. Za deset let bych se pak díky tomuto viděl jako velký konzument sladkého.
Žiji šťastný a naplňující život, úplně mi postačí, když se nic nezmění.
Výtěžek z dobročinné dražby obrazu by Franta rád věnoval psímu útulku v Plzni na Valše.
Galerie města Plzně || nám. Republiky 40, Plzeň || Otevírací doba: pondělí / ZAVŘENO || úterý – neděle / 10:00 – 12:00 a 12:30 – 18:00
