TVÁŘÍ V TVÁŘ
Jiří Bouma – Aleš Brázdil – Martin Herold
Alžběta Josefy – Jan Mikulka – Václav Sika
Zdeněk Trs – Jan Uldrych
19. 6. – 31. 8. 2025
Před deseti lety proběhla v plzeňském prostoru DEPO2015 výstava s názvem Tvář Plzně. Ta byla završením složitého umělecko-antropologického projektu, do něhož tehdejší členové týmu Plzeň 2015 pozvali řadu odborníků, umělců a zástupců široké veřejnosti. Cílem bylo ukázat sociální a kulturní rozmanitost Plzně v její každodenní pestrosti, a to skrze portréty vybraných obyvatel. Po pečlivém antropologickém průzkumu byl uspořádán „komunitní casting“, kde bylo již za účasti umělců vybráno finálních deset tváří. Osm autorů, kteří vzešli z kurátorského výběru Petra Hájka, následně vytvořilo deset obrazů, které byly v závěru celého projektu prodány v dobročinné dražbě, jejíž výtěžek byl poskytnut na různé veřejně prospěšné účely dle výběru samotných portrétovaných. Výstava Tváří v tvář je nostalgickou vzpomínkou na tento projekt a zároveň prezentací výběru z tvorby všech osmi autorů, kteří se projektu Tvář Plzně účastnili. Vedle portrétů z roku 2015, které se na výstavu podařilo zapůjčit ze soukromých sbírek, tak stavíme díla vytvořená umělci v posledních deseti letech včetně zcela nových, která ještě nebyla nikdy vystavena. Výstava se tak věnuje vývoji, proměnám i trvalým motivům v tvorbě každého z nich mezi lety 2015 a 2025.
Výběr umělců realistického zaměření tehdy vycházel z logické návaznosti na odkaz plzeňského malíře Gottfrieda Lindauera i celkový charakter projektu. Většina z vybraných autorů absolvovala ateliér klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana na pražské AVU a prošla tak školením hyperrealistické malby. Další zde absolvovali ateliér malby Michaela Rittsteina či školu kresby Jiřího Petrboka. Z této generačně propojené skupiny se vymyká Václav Sika, jehož umělecké začátky sahají do sedmdesátých let. I on se ve svých malbách často dostává do prostředí hyperrealismu, který kombinuje s osobitým přístupem k ornamentu a geometrii. V aktuální tvorbě se do tohoto kontextu přidávají prvky surrealismu a obrazy tak nabízejí širší možnosti čtení včetně podprahově zakomponovaných témat ekologických či společenských otázek. Jan Mikulka se složité, časově náročné a v určitém smyslu meditativní technice hyperrealismu věnuje stále v její nejpreciznější podobě. Kromě figurální a portrétní tvorby vytváří také působivá zátiší, která ve svém ateliéru pečlivě sestavuje a fotografuje a následně s mistrovským citem pro barvu přenáší na plátno. V duchu staromistrovského pojetí zahrnuje symbolické významy, ale také prostorovou hru reality a iluze. Pohrává si s převráceným odrazem na vyleštěném povrchu, s ostrostí a rozostřením, s přeplněností a chladnou vyprázdněností. Pro Zdeňka Trse byl rok 2015 přelomovým obdobím, kdy opouští realistickou malbu ve smyslu předlohy, a naplno začíná rozvíjet abstraktní tvarosloví, ke kterému směřoval již od svých studií. Po technologické stránce stále bravurní klasickou malbou olejem vytváří abstraktní tvary vycházející z osobního světa idejí a z prostor světlem prostoupené geometrie vesmíru. Trsovy monochromní hyperrealistické abstrakce vyzařují ztišenou atmosféru a zároveň pulzují hlubokou vnitřní energií, která jako by se snažila vtlačit z druhé strany plátna do našeho prostoru. Alžběta Josefy ve svých abstraktních kompozicích vychází z reálných předobrazů a odkrýváním vrstev se postupně propracovává pod materii až k podstatě nehmotného. Malířčinu ruku vede touha po odkrytí prapůvodního, po tajemství zrození světla. Zatímco tematické jádro obrazů je dlouhodobě totožné, mění se v posledních letech forma a práce s barvou. Autorka využívá technologii vymývání barvy vodou, kde se v procesu podobném vyvolávání fotografií tvary postupně „samy“ vynořují, dochází k jejich zjednodušování na podstatné detaily, přičemž v centru zájmu stále stojí člověk bloudící časoprostorem vesmíru. Hranice realistického malířského vyjádření již dávno překročil Jan Uldrych, který se z povrchu materiálního světa vydal do hlubin vlastní psyché k prozkoumávání zde uloženého emočního materiálu. Výsledky tohoto bádání jsou zdrojem malířovy tvorby, kterou charakterizuje touha po úplné svobodě, projevující se prolínáním zdánlivě neslučitelné temnoty a andělskosti či malířské jemnosti a drásavosti. Zájem o propojování daných elementů s jejich symbolikou, historií a základní ideou se odráží i v nejnovějším obraze s motivem svastiky, kterou malíř roztáčí pro nás jaksi nepřirozeným druhým směrem a zbavuje ji tak destruktivní, negativní energie svazující tento pradávný symbol od dob jeho zneužití. V tvorbě Jiřího Boumy se výrazně otiskla zkušenost z roční stáže na Korejské národní univerzitě v Soulu, kterou absolvoval během svých studií. Už tehdy se poněkud vzdaluje figurální tvorbě a skrze možnosti čínské tušové malby zkoumá na pozadí tradiční východní symboliky člověka a jeho místo v rámci přírody. Dalším zdrojem inspirace pak byla cesta do Japonska, která umělce dovedla k přechodu z akrylu na olejomalbu i k celkovému zjemnění malířského projevu. Většina obrazů na výstavě pochází z cyklu s názvem Vzdálenosti, který odráží právě autorovo asijské putování. Mezi trvalé inspirační zdroje obrazů Aleše Brázdila patří kombinace světa filmu, fotografie, staršího a současného umění. Hyperrealismus opouští v roce 2017, aniž by se odklonil od preciznosti rukopisu, který je ovšem nově naplněný uvolněnou lehkostí, až skicovitostí. Základem námětu většinou zůstává figura, kterou následně „naruší“ abstraktní myšlenka, čímž v obraze vzniká výrazné napětí a určité zmatení, které se v nejaktuálnější Brázdilově tvorbě projevuje v podobě lehce surreálné malby zasazené do klasického obrazového rámce. Ve svých tematicky uzavřených cyklech vychází Martin Herold z pozorování bezprostředního okolí a z vizuální kultury digitálních médií. Krátce po roce 2015 upouští od práce s převzatými materiály a věnuje se skrze důkladnou fotodokumentaci nejbližším lidem, místům či rostlinám. Realistickým zpodobněním konkrétních motivů do nejmenšího detailu uvádí do obrazů lidské příběhy, neboť vše podstatné se podle něj odehrává právě v maličkostech. Narativní obsah zůstává skrze realistické zpodobení existujících míst i v jeho aktuální sérii maleb oken a vchodů, ve kterých tematizuje abstraktní jazyk architektury.
Kristýna Jirátová
kurátorka výstavy
Galerie města Plzně Vás srdečně zve na vernisáž výstavy, která se koná ve čtvrtek 19. června 2025 v 18 hodin.
POZVÁNKA NA VÝSTAVU:
Galerie města Plzně o.p.s.,
nám. Republiky 40, 301 00 Plzeň
tel.: +420 602 667 523
e-mail: info(@)galerie-plzen.cz
Otevírací doba:
pondělí / ZAVŘENO
úterý – neděle /
10:00 – 12:00 a 12:30 – 18:00
