MICHAL GABRIEL - VE VANĚ, ARCHANDĚL GABRIEL, A JINÉ PŘÍBĚHY

Michal Gabriel

Archanděl Gabriel, Ve vaně a jiné příběhy.

20. 9. – 11. 11. 2018

Kurátor výstavy: Martin Dostál

Sochař Michal Gabriel (nar. 25. února1960 v Praze) se dlouhodobě zabývá několika tématy, které se dotýkají situace současného sochařství. Prvním je zkoumání možností aktuální figurální plastiky, s vědomím její historické kontinuity, a také s přesvědčením, že lze na tomto poli objevovat stále ještě nová a překvapivá řešení. V tradici zakotvená plastika má výrazné narativní schopnosti, které v interakci mezi sebou a také v kontextu vnímání diváka otevírá množství příběhových rovin. Druhým výrazným zájmovým polem Michala Gabriela je pak povrch jím vytvářených artefaktů, což má své souvislosti mimo jiné s fraktálovým myšlením a s estetickými nároky na vnímání plastik. Povrch plastiky je něco, co už od starého Egypta rozehrává hru mezi skutečností a jejím abstrahováním. Vizuální zkušenost diváka je tak vystavena šálení smyslů a nutnosti domýšlení reality.
Plzeňská výstava je zaměřena na figurální, zvířecí či biologické motivy, jak se objevují v Gabrielově tvorbě od druhé poloviny 80. let až do současnosti. V jistém retrospektivním záběru tak představuje umělce, který se na české scéně objevil se silnou vlnou postmoderních tvůrců. Byl členem skupiny Tvrdohlaví, založené roku 1987. Žije v Praze, Trutnově a v Brně, kde je od roku 1998 šéfem ateliéru figurálního sochařství. Má čtyři děti.

Martin Dostál

o Michalu Gabrielovi
Michal Gabriel (narozen 25. 2. 1960 v Praze) je sochař, který se na české scéně začal výrazně uplatňovat od poloviny 80. let v rámci kolektivních generačních výstavních vystoupeních, známých jako Konfrontace (Gabriel se zúčastnil již II. konfrontace, která proběhla roku 1984 v pražských Vršovicích). Od Konfrontací a dalších společných výstav vedla již přímá cesta k založení skupiny Tvrdohlavých v roce 1987, jejíž byl Gabriel podstatným a nepřehlédnutelným členem. V tuto dobu již bylo zřejmé, že se na scéně objevil sochař, který vnímá plastiku jako plnohodnotný element umělecké tvorby, schopný formálních a výrazových variací zejména ve způsobu zacházení s figurou, ale nejen s ní. Již v této rané fázi lze rozpoznat základní linie jeho tvorby, které se v sochařově práci s různou intencí projevují dodnes. Primární zájem o figuru se v rámci tehdejší dobové postmoderní rozvolněnosti sice vrací k inspirujícím parafrázím archaických epoch umění, Gabriel tato východiska ovšem rozličně kombinuje s možnostmi využití znaků či symbolů, posouvá je do sociální reality, případně je okysličuje divokou estetikou malířských souputníků. Bylo zřejmé, že pro Gabriela je umění především příběhem, a také v každém svém díle chce určitý příběh vyprávět, socha pro něj není pouhou estetickou hříčkou, ale ani kdovíjak groteskním podobenstvím. Vtip „příběhu“ sochy se organicky prolíná s jejím formálním ztvárněním, jde o komplexně koncipovaný přístup, kdy námět podmiňuje formu a naopak. Od začátku také zajímá sochaře problém struktury, a to jak v abstraktním slova smyslu tak v možnosti konkrétní plastické práce. Na počátku 90. let pak vtahuje do své sochařské hry po určitém vyčerpání společenských tématech předchozí dekády přírodu jako element, z něhož civilizace a tedy i umění nepokrytě čerpá. Nejde mu však o nějaký ekologizující apel, ale o pochopení přírody jako strukturální entity, kterou lze využít v rámci dalších inovací aktuálního sochařství. S tím souvisí i autorovo přemýšlení o kontextu místa a světla, kde se jeho plastiky objevují, včetně vlastní interakce či „příběhové“ konfigurace mezi jednotlivými díly. V každém Gabrielově artefaktu lze tedy najít vrstvení určitých přístupů, jejichž základním smyslem je taková sochařská tvorba, která při respektování klasických východisek hledá možnosti, které jsou smysluplné, sdělné a aktuální pro současnou „postsochařskou“ společnost. Tento přístup k tvorbě se neodehrává jen v Gabrielově privatissimu, ale také v řadě úspěšně přijímaných exteriérových realizacích a v neposlední řadě v pedagogické činnosti v rámci ateliéru figurativního sochařství Fakulty výtvarných umění brněnské techniky, kde působí od roku 1998.

V průběhu vernisáže proběhne křest katalogu Sculptureline 2018 s poděkováním partnerům letošního ročníku.

Záštitu nad výstavou převezme Martin Baxa 1. náměstek primátora pro oblast kultury, cestovního ruchu, památkové péče a projektu Plzeň — Evropské hlavní město kultury 2015.

 
20. 9. 2018 v 15:00 ­– tisková konference
20. 9. 2018 ­v 17:00 – vernisáž výstavy
20. 9. 2018 ­v 17:00 – v průběhu vernisáže proběhne křest katalogu Sculptureline 2018
 

DOPROVODNÝ PROGRAM PROJEKTU:
07. 10. 2018 v 13:00-18:00 – Workshop – výtvarná dílna pro veřejnost, volná neděle, vstup zdarma
25. 10. 2018 v 17:00 – komentovaná prohlídka k výstavě
27. – 28. 10. 2018 – Plzeňské oslavy vzniku republiky
04. 11. 2018 v 13:00-18:00 – Workshop – výtvarná dílna pro veřejnost, volná neděle, vstup zdarma

Výstava proběhne ve spolupráci se sochařským festivalem Sculptureline 2018
.

Fotografie ze zahájení:

  
Fotografie z expozice: