JAN VYLEŤAL / LUDĚK MÍŠEK

Míšek

Luděk Míšek – Z atomu hmota z hmoty socha
26.9.-30.10.2013

Dovolujeme si Vás pozvat na výstavu
v Galerii města Plzně, nám. Republiky 40

Výstava potrvá do 30. října 2013
Projekt vznikl za finanční podpory Města Plzně a MK ČR

více

V době, kdy mladí a středněvěcí umělci střídají a mísí média a svou činnost dělí do tematicky i stylově zcela rozdílných projektů, je práce Luďka Míška nezvykle úzce zaměřena. Udržuje si charakteristiku výtvarného umění, nikoli vizuálního – vůči němu se vymezuje vznikem artefaktu z prvotní pevné látky a haptickými vlastnostmi. Zdánlivě konvenční umělecká orientace, která se obrací do historie sochařství, ovšem není Míškovou osobní zvláštností. Sdílí ji s jinými výraznými absolventy sochařského ateliéru Jindřicha Zeithammla na Akademii výtvarných umění v Praze – Monikou Immrovou, Jakubem Lipavským, Pavlem Hoškem nebo Karlem Stibralem. Jde o obdobný návrat, jaký již dříve proběhl v malbě; v případě Zeithammlových žáků ovšem vesměs náročnější a odpovědnější.

Jednotlivé etapy Míškova školení nejsou jen položkami v profesním životopisu. Každá se podílí na jeho individuální poetice, která se od ateliérových kolegů odlišuje důrazem na specifické vlastnosti materiálu a používáním keramiky a dále pak spojením sochařské tektoniky s architektonikou.

Kromě základního sochařského východiska Míšek sdílí s absolventy Zeithammlova ateliéru řadu námětů a tvarových prvků – např. zájem o problematiku nástěnného trojrozměrného výtvarného díla, řešení vztahu obrysu a objemu či zaoblování hran. Podstatné však je, že během zhruba patnáctiletého soustředěného vývoje během vysokoškolského studia a v následujících fázích svobodného povolání a působení na plzeňské univerzitě projevil značnou míru individuality.

V Míškově tvorbě se rozvíjejí dvě paralelní linie. Nejsou sice odděleny absolutně, ale jejich tvarový a významový akcent je zřetelně odlišný.

Jednu představují díla, která lze s jistou licencí označit za syntézu kategorií sochy a objektu, jak je vymezoval sochař Zdeněk Palcr. Jejich vertikalita, mnohopohledovost, pevně dané jádro plastiky, čitelné stereometrické tvarosloví kvádrů a válců a jedinečný, někdy rozrušený povrch je přiřazuje k soše, morfologie vzdálená lidské postavě je zase přibližuje k objektu.

Druhá linie reflektuje architektonickou skladebnost a dává přednost přesné geometrické konstrukci a neosobním povrchům kovu a dřeva. Zatímco pro práce tohoto druhu je příznačné přiřazování elementů, takže evokují postupný stavební proces, díla z prvé linie se často vyznačují zásahy do základního sumárního tvaru, dělením a členěním celku na části.

Bez nároku na úplnost lze upozornit na některé důležité rysy Míškovy poetiky:

Významovost materiálu – každá hmota a její vlastnosti nesou konotace a ukazují, že nejsou jen nutným materiálním nositelem zvoleného tvaru, ale jeho jedinečným zpřítomněním.

Podstavec – v promyšleném řešení proporčního a tvarového vztahu sochy a soklu je Míšek v českém prostředí výjimečný.Vztah celku a detailu – velikostní kontrast základního tvaru a detailů kompozice.

Monumentalita – zdůrazněná právě u prací drobného měřítka, kde je zřejmé, že není vyvolána kolosálností ani smyslovým působením efektního materiálu.

A k nejzávažnějším rysům tvorby Luďka Míška patří to, že nejde o díla literární nebo anekdotická. A ačkoli je lze – jak je zřejmé z předchozího výčtu tvarových specifik – snadno popsat, tím pojmově neuchopitelnější zůstávají jejich významy.

 

Zbyněk Sedláček


Vyleťal

JAN VYLEŤAL – Geometrie neznámých světů
5.9.-30.10.2013

 

Výstava potrvá do 30. října 2013
Otevřeno úterý až neděle 10 –12, 13 –18 hodin

Výstava se koná pod záštitou JUDr. Jiřího Pospíšila
Projekt vznikl za finanční podpory Města Plzně a MK ČR

 

Tvůrčí příběh doposud nedoceněného malíře Jana Vyleťala (1940–2013), dvojčete známého imaginativně zaměřeného malíře a tvůrce plakátů Josefa Vyleťala (1940–1989), je pozoruhodný hned v několika ohledech. Vystudovaný elektroinženýr, který prošel řadou technicky zaměřených zaměstnání včetně práce v konstrukční kanceláři, se začal malířstvím zabývat až v pokročilejším věku, kdy řada lidí pomalu ztrácí větší životní ambice. Jan Vyleťal začal soustavně malovat až ve svých 65 letech a svoji tvorbu ze zdravotních důvodů ukončil o pět let později. Během relativně krátké doby však vytvořil velmi vyrovnané a pozoruhodné dílo čítající bezmála dvě stě obrazů, které dle předního znalce geometrického umění Jiří Valocha nemají svojí originalitou ve sféře geometrické abstrakce patrně obdobu jak v domácím, tak světovém umění. Jeho technicky mimořádně náročné malby plné fantazie a tajemství jsou zároveň jedinečným výtvarným projevem autorova úzkého vztahu k astrofyzice a vývoji kosmu. Z těchto důvodů se Galerie města Plzně rozhodla uspořádat autorovi první retrospektivní výstavu, která by měla jeho myšlenkově a malířsky celistvé dílo více zpřítomnit pro dějiny české poválečné geometrické abstrakce.

Plzeňská teplárenská