3x ARAD

od 10.9. do 28.10.2009

Onisim Colta, Rudolf Kocsis, Dumitru Şerban

Zahájení výstavy: Ve čtvrtek 10. září 2009
Kurátor výstavy: Mgr. Václav Malina, ředitel Galerie města Plzně o.p.s.
Výstavu uvede: Mgr. Václav Malina, ředitel Galerie města Plzně o.p.s.
O výstavě promluví: Mgr. Václav Malina, ředitel Galerie města Plzně o.p.s.
Výstava se koná ve spolupráci s Galeria Delta, Arad
Otevřeno: út-ne 10-12/13-18 hodin, pondělí zavřeno
  • výstava se koná za finanční podpory Města Plzeň a MKČR

3x Arad (Rumunsko)
Onisim Colta, Rudolf Kocsis, Dumitru Şerban

 Arad je druhé největší rumunské město, rozlohou a počtem obyvatel odpovídající Plzni. Sídlí zde rovněž dvě univerzity a našli bychom celou řadu dalších společných znaků. V Aradu i v Plzni najdete ve veřejném prostoru krásné statue západočeského světce Jana Nepomuckého i jejich oltáře v katolických chrámech, ale jsou zde i protestantské (luteránské) kostely, pravoslavné chrámy, synagogy a v Aradu navíc i mešity. Arad i Plzeň jsou multikulturní města a neeskalovaly zde nikdy národnostní nebo náboženské neshody. V dobách Rakouska-Uherska byla obě města součástí jednoho státního útvaru, v současnosti jedné Evropské unie. Je tedy zcela na místě vzájemně představit umělce z obou měst na recipročních výstavách v městských galeriích (v Delta galerii v Aradu probíhá souběžně výstava 3x Plzeň). Vzájemná spolupráce galerií má již svoji tradici, v rozmezí let 2007 a 2008 zde proběhly výstavy aradského bienále Meeting point, na kterém kromě umělců z Rumunska, Maďarska a Chorvatska participovali i umělci z Plzně a celé České republiky.
Výstava 3xArad představuje tři výrazné představitele rumunského umění žijící právě v tomto městě, i když dva z nich (Şerban a Kocsis) zároveň pedagogicky působí na Akademii výtvarných umění v nedalekém Temešváru. Shodou okolností jsou všichni tři reprezentanty klasických výtvarných disciplin (kresba, malba, socha, objekt) a navazují na domácí tradice jak formou vyjadřování a užitím tradičních přírodních materálů tak i obsahem zaměřeným na tradiční duchovní hodnoty, aniž by používali anachronických způsobů vyjadřování.

 Dumitru Şerban je sochař evropského formátu, který ve svém díle spojuje to nejlepší z domácího umění (nezapomeňme, že nejvýznamnější zakladatelskou osobností moderního sochařství 20. století byl Rumun Constantin Brancusi) s rozhledem po aktuálním dění ve světe a zcela originálním přístupem k tradičnímu materiálu jako je dřevo nebo kámen. Jeho kupolovité sochy s konstruktivistickou základnou evokují stejně dobře primární architektonické útvary jako krajinu s přírodními či uměle navršenými kopcovitými či mohylovými tvary. K architektuře se vztahují svým názvem i složité pyramidální či kubické konstrukce „Megalopolis“, jiné, jednodušší, zas odkazují k pradávným megalitickým stavbám či kamenným obětištím a oltářům. Şerbanův tvaroslovný rejstřík je však mnohem obsáhlejší a zahrnuje i komplikované variabilní sestavy vznikající složitými řezy z elementárních geometrických tvarů.
Onisim Colta je především kreslíř, malíř a grafik, který ale i v dvojrozměrné ploše cítí plasticky, což se naplno projevuje v jeho objektech z vlnité lepenky, dřeva, písku a dalších přírodních materiálů. Vytvořil si zvláštní techniku kresby štětcem, která vytváří dokonalou iluzi materiálové textury s všudypřítomným vnitřním světlem. Jeho obrazy a kresby mají vždy symbolický význam zrovna tak jako jeho objekty, které zpředmětňují svět filozofických ideí a náboženských představ. Coltovo dílo systematicky vytváří jednotu mezi realitou a fikcí, předmětností a iluzí, smyslovým (haptickým) vnímáním a spiritualitou. To se projevuje i v instalacích jeho artefaktů, které můžeme číst jako příběhy kosmogonických nebo jiných filozofických a náboženských témat – počátku světa, stvoření, transcendence, zániku…
Rudolf Kocsis, nejmladší z vystavujících, je figuralistou postmoderního ražení. Jeho torza (Fragmenty) upomínají na archaické kultury prvních civilizací, zrovna tak jako jeho Spáči jsou variacemi na nejstarší sakrální plastiky. Kromě toho vytváří předmětné sochy v podobě pulpitů, skříněk, truhel, různých nádob, či sedlovitých útvarů, které jsou reminiscencemi na archetypy obřadních i prostých užitkových předmětů (série Kontrasty). Základním materiálem mu je dřevo, které často patinuje nebo polychromuje, případně narušuje jeho homogennost zásahy, jako je rýhování, perforace nebo vrtání. Někdy přidává i další materiály, např. mosaz, měď nebo písek,  který vyplňuje vnitřní prostor předmětů. Dociluje tím zvláštního napětí, které působí na představivost diváka a nutí ho přemýšlet o vztahu běžných předmětů ke spirituálnímu světu.

Václav Malina