3x BRNO – PAVEL HAYEK, PETR VESELÝ, TOMÁŠ MEDEK

17. 4. – 18. 5. 2008

Galerie města Plzně soustavně zařazuje do svého výstavního programu zajímavé autory z českých a moravských regionů jednak v tematických projektech, jakými byla např. výstava mladých sochařů Non(kon)figurace, feminní projekt Iluminace, obsahově zaměřený Les nebo tvaroslovně pojatý Ornament, a zejména v mapování okruhů umělců kolem mimopražských výtvarných center – např. výstavy Ostravská úderka, 7x HK (sedm umělců z Hradce Králové), 10 OL – deset pozic současné olomoucké (středomoravské) výtvarné scény, Širší proud – čtrnáct osobností současného vizuálního umění ze severu Čech, Dostředivé okraje – vizuální umění Pardubického kraje, Zlínský okruh, Vary(i)ace – deset umělců Karlovarska) a další. Dosud neuzavřený desetiletý cyklus výstav, ve kterém byla představena zhruba stovka umělců spěje pomalu ke konci. Dlouhá řada autorů byla ovšem představena monograficky – nejen ti z Prahy, ale i z jiných míst, jakým je zejména Brno, druhé největší umělecké centrum v České republice. Po samostatných výstavách brněnských umělců střední generace (Marian Palla, Petr Kvíčala, Jiří Sobotka) i mladší generace (Pavel Korbička, Ján Lastomírsky) se v GmP představují další tři autoři, kteří reprezentují rozdílné polohy současného brněnského umění, které ovšem mají i některé společné znaky, jakými je např. zaměření na přírodní fenomény nebo oproštěnost formy, užívání jazyka geometrie atd.
Petr Veselý neokázale využívá kvalit tradičního štětcového rukopisu a materiálových podkladových textur v rustikálně pojatých obrazech a objektech, které jsou tematicky zaměřeny na všednodenní věcnost – ovšem v maximálně oproštěných tvarových i barevných podobách. Představují intimní svět předmětů (dveře, postel, stůl) a záběrů banální reality (strop, stěna), ze které se mohou stát archetypy nebo ikony posvěcované latentní lidskou přítomností a obsahově přesahující od všednosti k transcendentnu. Tušené náboženské podtexty vrcholí ve zcela zjevných motivech Krista, kde se uplatňuje červená barva jako symbol života, ducha, vzkříšení, zjevení apod. Humánní, sakrální a profánní splývá ve Veselého obrazech v jeden celek a podobně jako veraikon či turinské plátno s christofonními otisky je můžeme chápat v několika významových rovinách – vždy záleží na úhlu pohledu i mentálním nastavení příjemce.
Pavel Hayek představuje více racionální typ umělce, který systémově pracuje s přírodními prvky a jejich seriálním řazením. Také pro Pavla Hayeka je východiskem tvorby běžná předmětnost, ovšem jinak, než je tomu u Petra Veselého. Motivy svých obrazů nachází všude kolem sebe – sbírá listy, plody, větvičky, kořeny, pečlivě je obkresluje (někdy využívá i fotografie či fotogramy) a jejich více či méně pravidelným uspořádáním na ploše plátna nebo papíru dosahuje fascinujících výsledků. Významnou roli v nich hraje vztah plného a prázdného, který nejúčinněji vyjadřuje kontrast černé a bílé – i když v posledních letech se do jeho obrazů dostává i barva a přesnější by bylo mluvit o negativních a pozitivních formách. Ambivalence vnímání jeho obrazů odkazuje k optickým klamům op-artu, ovšem s jinou obsahovou a významovou náplní.
Tomáš Medek je sochař pracující od počátku s vnitřním prostorem soch a objektů – jejich průhledností. To platí již o jeho prvních akumulážích z běžných předmětů (lahve, hřebíky, lžičky atd.) vyplňujících elementární stereometrický tvar, nejčastěji krychli. V poslední době je zaujat organickými systémy složenými z geometrických segmentů (struktur), které lze někdy i variovat (Uroboros, Hermafrodit, Anuloid). Souvislost s počítačovými 3D sítěmi (virtuálními kyberprostory) je tu zcela zřejmá a není náhodou, že se Tomáš Medek zabývá i novými 3D technologiemi, které dokáže využít i na zcela klasickém motivu (zátiší), jako je Mandarinka a Banán v 3D nebo v realizaci monumentálního pomníku T. A. Edisona Žárovky. Také on překračuje hranice mezi běžnou předmětností a ryzí abstrakcí, ovšem zas jiným směrem, než jeho oba výše jmenovaní kolegové.
Prostory GmP – podzemí, nadzemí a dvorek poskytují dostatečné prostory jak pro oddělené vnímání specifických kvalit tvorby jednotlivých autorů, tak i pro jejich vzájemnou konfrontaci. To bylo také cílem při výběru dalších tří jmen brněnských autorů, s jejichž tvorbou jsme se v Plzni zatím nesetkali, i při celkové koncepci této výstavy.
Václav Malina