MARCEL MÍSTO AUTORA

od 22.1. do 1.3.2009

Jaroslav Vančát

Zahájení výstavy: 22.1. 2009 v prostorách GmP
Kurátor výstavy: Lenka Lindaurová
Výstavu uvede: Mgr. Václav Malina, ředitel Galerie města Plzně o.p.s.
O výstavě promluví: Lenka Lindaurová
Otevřeno: út-ne 10-12/13-18
  • výstava se koná za finanční podpory Města Plzeň a MKČR

Skončilo století umění
Stojíme před dílem, já  a autor. Marcel řekl, že to máme nechat na divákovi. Jeho zkušenost je jeho zkušenost. Co je mu do naší.
Stopy na podlaze před obrazem. Sem si stoupněte. Místo autora.
Skončilo století umění, začíná století pedagogiky.

Znak
Magie. Mýtus. Otisk. Realita. Vyjádření subjektu. Znak. Znak znaku.
V tomto pořadí jsme docházeli k uspokojení. Když nevíme dnes jak, vracíme se touto cestou zpátky.
Pro sémantiky je v tom spousta možností. Margittova dýmka.
Foucaultovo okouzlení z ní.

Umění
Kašlu na neznámé diváky, kteří by se mi zjevili jako překvapující pochopení.
Pochopit se musím především sám.
Vstříc několika přátelům, pár známým. Nenápadná síť ve vesmíru.

Čas, historie
Neopakuje se vůbec nic. Pokud se to tak jeví, je to pouze disciplinovaností vůči nadřazené struktuře.
Básník Li-Po se prý jevil božským, neuznával zákony, tvořil je sám.
Když jsem byl malý, velmi mě to pohoršovalo. Jak může někdo dělat nepořádek a ještě být uznáván.
Měl jsem jedinou obavu, abych neopakoval sám sebe, řekl Marcel.

Struktura
Jsme vyškoleni v objektovém vnímání a v objektovém myšlení. Co slovo, to objekt, řeč jako nástroj na uspořádání myšlenek plných objektů.
Školení ve struktuře. Myšlenkami Pražského lingvistického kroužku a radami svého učitele Miroslava Lamače. Obrazy struktur (nemáte-li patřičné obrazy, nemůžete si představit ani patřičnou skutečnost) svého učitele Zdeňka Sýkory.
Když jsem se vrátil na universitu, identifikoval jsem se jako strukturalista. „To jsi tedy ještě pořádně vzadu,“ řekla mi zasvěcená kolegyně, „dneska už jsme v poststrukturalismu“.
Snažil jsem se prokousat Barthesem, Derridou, Deleuzem, Lyotardem, Foucaultem, Lacanem. Pořád mi to nedávalo žádný smysl. Jednoho dne jsem to pochopil úplně vcelku. Strukturu pro ně nedefinoval Mukařovský, ale Levi-Strauss.
Ten odhalil strukturovanou provázanost  pojmenování a příbuzenského chápání v sociálních skupinách. Jednou poznáme všechny zákonitosti, podle kterých se to děje, zřetelné jako pevná síť vybroušených ploch diamantu, prohlásil,  tímto ještě po prsa zabořen v universialismu.
Neboť struktura bude takto ukončená a zabroušená jedině po své smrti. To věděl již dávno před Levi-Straussem Jan Mukařovský, když jednoduše vyjevil, že struktura je vzájemný vztah jejích členů, dynamicky provázaný a historicky se proměňující. Kriteriem strukturality je její existence, její životnost. Suma strukturality, objekt udržovaný zevnitř v dějinné existenci.
Slavní Francouzi na to pak v opozici k Levi-Straussovi přicházeli postupně a po kouskách. Vztažnost – differance Derrida, historičnost – diskurs Foucault, tok struktury Deleuze, její substrukturnost Lacan.
Svět jako struktura.
Obraz struktury.
Je možné, a v dnešní době je i nesmírně třeba, naučit se vidět strukturně také přímo vlastníma očima.

Chcete-li tomu všemu rozumět
Máte-li  tomu všemu rozumět, nedívejte se na obraz.
Dívejte se na sebe, jak se díváte na obraz.  Dívejte se na sebe, jak se díváte na sebe, jak se díváte na obraz.  Snadno pak zjistíte, jak kde spatřit tu dýmku.
To je vaše místo, místo autora.